Dóm
Dóm, u, m. = dům. Měl v Praze d. pod- šosní nebo svobodný. Vš. 172. Dybych byla chodžila za slunečka do dom. Sš. P. 194. Navrać se do dom (u ve koncovce -mu na Mor. vynechávají. Vz Listy filolog. 1877. 299.). Sš. P. 196. Do dom dle Brt. D. 171. také ve Slezsku. — Dóm (na Zlinsku), dom (uh. Kelč. Brt. D. 171.) = domů. Dle Gb. je dom m. domu (mor. místo čes. domů) dat. cíle. Cf. předcházející a Listy filolog. 1877. 290.-300. Dyž sem šel z hospody dom. Sš. P. 666. Ti šli již dávno d. U Červ. Kostelce. — D. = klobouk u kotlu varního, parojem. KP. V. 109., Hrm. 62. — D. Tiché noci dóm. Osv. VII. 32.