-avý
-avý, á, é n. -ivý, á, é. Přípony jmen přídavných, před nimiž se dlouhá kmenová samohláska někdy krátivá: hravý, laskavý, pečlivý. 1. Taková adjektiva odvozují se nej- více od časoslov a naznačují náklonnost k tomu, co v časoslově obsaženo jest: sto- navý (od stonati; ten, kdo snadno onemocní), žebravý, skákavý. Odvozují se od kmene infi- nitivu; místo -ati klade se -avý a místo-íti, -iti, -ěti klade se -ivý: hráti — hravý, chtíti — chtivý,y mámiti — márnivý, nedužeti —nedu- živý. Č. — 2. Někdy se 1 předkládá: urážeti — urážívý — urážlivý; stydlivý, bouřlivý, pichlavý. — 3. Některá se tvoří od času minulého: trpěl — trpělivý, snášelivý, mlče- livý, zdrželivý. Také vkládají n: trpěnlivý, snášenlivý, mlčenlivý, zdrženlivý. — 4. Ně- která se od jmen podstatných odvozují : po- věrek — pověrčivý, zahálka — zahálčivý, pamět — pamětlivý, péče — pečlivý; kreví— krvavý, pěna — pěnavý, slza — slzavý, tma — tmavý. Mkl. B , 221. — 5. Děje-li se od- vod od jména přídavného, znamená se umen- šení vlastnosti: bělavý, modravý, Č., červe- navý. Mkl. B. 221.