Domluviti
Domluviti, il, en, ení; domlouvati, řeč dokonati, ausreden; láti, napomínati, vytý- kati, einsprechen, einreden, Verweis geben, Vorwürfe machen; se, vz doleji. Jg. — abs. Domluviv odešel. Us. — co. To domluviv sedl si. — komu. Těžce jim domlouval, že.... Domlouval aktuarovi, že... Ml. — komu proč, za co. Nemálo mu za to domlouval. Hlas. — komu oč. Až jim o to domlouval velmi přísně. Zb. — co ke komu. Tu řeč k sobe domluvivši. Kat. 303. — komu čím: přísnými slovy (= napomínati). V. — se smluviti se, übereinkommen, eins werden. Jg. Snad se domluvíme (shodneme). Sych. Šli jsme dolů, domlouvali jsme se, že nejsme lotři. Svěd. 1569. — se čeho (mluve- vením obdržeti, durch Reden erhalten, sich zuziehen. Jg. ). D. se pokuty. Kom. Domlouval se té práce, ale nerozumí jí. Ml. — Solf., Ros., Br., Pass. — se oč = hlásiti se oč, k něčemu, žádati, chtíti, verlangen, ansprechen, darum reden. Jg. O pokutu se domlouváte (chcete, aby se Vám platila). Žer. Nedo- mlouvám se o to. Br. — se s kým oč. Rk, se na koho, ke komu oč nebo nač (= vyčítati, láti, hádati se, svářiti se, zlým připomínati, vorwerfen, vorhalten, Vorwürfe machen, verweisen, zureden, übel zureden, aufmutzen. Jg. ). Velmi přísně domlouval se Bůh na svůj lid o ty spolky s Aegyptskými. Br. Proč se na mne domlouváš, neb jsi tomu sám chtěl. Kom. K němu se domlouvej. V. — J. tr. Vz Škoda. Domlouval se i na nás a chtěl se s námi práti. Svěd. 1569. — se ke komu jak (čím, s čím). Aťjsou poručníci dáni sirotkům a k nim se pořadem práva domlouvati moci bude. Pr. měst., Er. Na něho s hněvem se domlouvá. Kom. — se nač kde. Dílo rukou lidských, na kteréž se Bůh často v písních domlouvá. Br.