Domluviti
Domluviti. — abs. Nech ho d. Us. Dch. — komu. Domluvuje mu ( = domlouvá). Laš. Brt. D. 157. — komu oč. Bl. Aug. 58. D-val matce o to důtklivě. Kos. v Km. 1884. 35. D-val jim o to přísně. Bl. 59. I d-váno jest jemu o tu věc, která se jest na faře zběhla. Jdn. 177. Vz Pohnouti. — koho k čemu. Nechť ji teď k tobě do- mlouvá (ji tobě namlouvá, tě před ní vy- chvaluje, abys se ji zalíbil). Sá. K němu se d-vej. V. — komu jak. Lenochu nejlépe domlouvati dubovými slovy. Pk. S velikými hněvy jemu d-val. BN. — se. D-vily se dvě panny, by tej travičky nažaly. Sš. P. 191. — se čeho. Tuto věc káže d-vil se ukři- žovánie. Pass. 20. — se oč. Hevář se d-val ženě o 6 zl. ztracených. NB. Tč. 61. — (se) nač. A bratři naň d-vali, aby Někam tažení učinil. Let. 58. D-val ohnivě na měšťany. Wtr. Budeš-li se na nás tak d-vati (dotírati), potkáš se, s čím bys nerad. 1600. Na Pána se d-vali. BR. II. 157. — komu kdy kde proč jak čeho s kým. Purkmistru a pří- sežným na jich česť zápovědnými slovy zjevně mezi lidmi d-vali. NB. Tč. 102. Ezdráš po zajetí babylonském pro ně (pro takové modlářství) lidu d-val. BR. II. 603. b. Ve válce kdysi se sedmi hejtmany uměl se d. Mour. Tázali jsme se jí, domlouvala-li jest se tam u Hory před právem všeho ne- pořádu. Jdn. 166. — komu v čem. Bude se k tomu znáti, kterak jest jemu v tom zavdánie d-val. NB. Tě. 254 — proti komu v čem. Proti nim v jich neřádech domlúvaje. M. J. z Pr. 15. — (se čeho) na kom. D-li se na tom, že . . . Lpř. Děj. I. 194. Vyznal jest, že, čož jest obžalovaný na nemocném d-val . . . NB. Tč. 193. Zlý člověk na kom se milosti domlouvá, toho i pomlouvá. Mudr. 50.