Domnění
Domnění = mínění. V MV. nepravá glossa. Pa. Příliš vysoké d., které Němci sami o sobě mají. Koll. III. 260. Poněvadž Černá V. tu řeč z d. řekla a nežalovala na svě- domie. NB. Tč. 86. Jedno jest o vás d. BO. Lakomství, pýcha . . . činí lidem d., že on není otec najsvětější. Hus I. 404. Pára měchur naplňuje, blázna d. Slov. Tč. Udržuj o sobě dobré u ludí d., neboť nad to na světě nic lepšího není. Tč., Glč. I. 52. Smělost' neb d. řídka plný důvod činí. CJB. 417. Dějeť pak se důvod mnohými obyčeji: svědky, zápisy, přísahou a d-ním nadčitým t. j. smělostí násilní. CJB. 403. Maje do ní zlé d. Pass. mus. 433. — D. = podezřeni. Zlé důmnění v pekle hoří. Us. Msk. Mají mne v d. Let 309. Hejtmané Mansfeldovi vzali ho v d. to, že by on mohl to přivésti k tomu, aby sám těch peněz dostal. Skl. V. 60. Buď. co chceš, ale jáť bez d. nejsem. Hus I. 277. Zlé d. o někom míti; Kdež jest zlé d., tu nemóž býti plná milosť. Št. Kn. š. 154, 64. A tohpť sobě lidé mnoho d. do tebe berú. Hol. z Št.