Domněti. — se čehoDomněti. — se čeho. Domnívá-li se kterej obtížnosti od jiného řemesla
, o to má
k nám útočiště. NB.
Tč. 267. Nyní se všudy do- mnívají války. Bart. 334. Zlého se domněl
. Paas. I
. 191.
— (se) nač. Domniž se na to, milý synu. Smil. Na těť se žádný ne- domní. Pč 46. Řídkýť (málo kdo) se naň
toho domní. Hr. rk. 399. Na mě sě domníš. Jid. Že se toho na ně domnievají. Chč. P. 198. —
jak. Právem se domníval, že . . . Us. —
se do koho. Také toho nesmlčím, což sě do jeho vzrostu domním. Hr. ruk. 63. Někdy mysl má hojnú někdo, domnievaje velikých věcí do sebe. Chč. P. 192. —
čím. Bude domněn múdrým. BO. —
že. A já, domnívajíc se, že na mne volá, stojím
. NB. Tč. 117. Má úmysl snad mluviti o furman- ském voze, ty sa domníváš, že mluví o chlpatej koze. Glč. II. 173. —
aby. Domnievše sě, by ven diabel všiedl. Pass. XIV.