Domov
Domov, u, m. Vz S. N. Jmění z d-va. Dch. Jsem tomu z d-va uvyklý, von Haus aus. Bez d-va, heimatslos. J. tr. Jest tu d-vem. Koll. I. 349. Tvorce, ty jdeš napřed sám k domovi, k svej vlasti tam. Pravn. 1360. Není nad domov. Mudr. 225. , Kde d. můj, kde vlasti má? Tato nár. píseň složena 21/12 1834. Vz Kv. 1885. 125., Bačk. Pís. I. 323. Odpuštění k domovi vyžádal. Břez. 253. — D. = domů. S tiem sem šel domóv a viece jsem k němu nemluvil. NB. Tč. 186. A tak sa vracal domov. Sb. sl. ps. II. 1. 139. Domovák, a, m., der Häusling. Slov. Ssk., Šm.