Domovitý
Domovitý = domácí. V MV. nepravá glossa. Pa. Máslo, sýry a jiné d. věci jim pobrali. Arch. IV. 91. D. věci sbieráchu. Dal. 173. 72 mu Bóh byl d-vit, i byl tiem vždy viece movit. LAp. D. lidé = kteří mají stálé vlastní sídlo, protiva: tkáče. Kn. rož. čl. 60. Vz PRávo (konec). D. nábytek. O. z D. Už mi všecko vytrávil, což jsem měl, obilé i d. věci; Násilím mi pobral koně, odění a jinú d-tú věc; Uvázal se v mój nadbyt, v koně i v jinú věc d-tů i v do- bytek; Pobrala mi úroky mé i d-tú spíži. Půh. I.166., II. 129., 509. V písmě dům často rod mieni a tak přívuzní mohú také dobře slúti d-tí. Št. Ku. š. 88. Prvá chudoba jest d. Hus I. 338. Str. 274. a. 1. ř. sh. za St. přidej: Kn. š. 88.