Domysl
Domysl, roov/uvor. Dk. Aesth. 95., 407. 1. D. = poznání pomocí přemítání, mittel- bares o. reflektirtes Wissen. Jsúť (andělé) rozumu jakéhos, ne po d-slu po jednou, druhé poznávajíc, ale oni spolu ihned jakús rozumností, co jest která věc, Rozumějí. Št. 2. D. = vyšší poznání či spekulací. Svým rozumem po domyslu stihnouti možem. Št. Kn. š. I d. Náš toho dochází, unsere Vernunft begreift das. Ib. Cf. S. N. Vedlé mého d-slu. Kos. Poznání z d-slu, apriorische Erkennt- niss, Vernunfterkenntniss. Nz. D., vnó/.tjipn^ vědecké rozhodnutí přemítáním a přemýšle- ním zjednané i vyslovené, ať již pravdivé či mylné. Vch. Ar. II. 9. D. náš jest nejistý, incertae providentiae uostrae. BN.