Domysliti
Domysliti, il, šlen, ení; domýšleti, el, en, ení; domyslívati, domýšlívati, domyšlovati, přestati mysliti, zu Ende denken; se = my- šlením se dovtípiti, dosíci, vymysliti si, ersinnen, erdenken, auf den Einfall kommen; pochopiti, rozuměti, einsehen, fassen, verstehen; hádati, domnívati se, wähnen, vermuthen, muthmassen; si čeho, sich anmassen. Jg. — abs. Kdo nedočuje, nech se domyslí. Prov. Jg., Mt. S. Kdo neďosléchá, nech se domyslí. Č. — se čeho. Lepší cesty se d., D., pravdy. Er. P. 474. — Solf., Jel., Br., Plk., Lom., Troj., Alx. 1116. — se čemu. Jg. — se do koho. Také se stavové toho do J. M. kr. do- mýšleti nemají. Akt. m. Ferd. Domyslil se do měška (pustil se do něho). L. — se čeho čím. Domysliti se vtipem lidským toho lze by nebylo. Kom. — se čeho o kom, o čem. Domýšlím se zle o něm. Mudr. Aby král toho o nás domýšleti se. neráčil. Otterd. — Jel. — se čeho na koho. Na jiného se toho domýšlí. V. — si čeho, si nač. Mnoho si na své důstojenství domýšlí. Snadno sobě domyslíš, šp. m. se; vz nahoře význam frase: d. si čeho. — se na co z čeho: Z vypsání rodičův může se každý i na toto děvče d., že ctnostné bylo. Berg. — se čeho v koho. Nechci se toho v tebe domysliti. Šm., Ml. — s inft. Císařovna se domyslila na zábradlech státi a takto volati (domnívala se). — že. Domýšlel se, že na obilí přiskočí. Ml. — aby. Domyslil se toho, aby mu se pokořil (při- padlo mu). Plk.