Domysliti
Domysliti. Což sem kde četl aneb slýchal aneb se mohl sám d. Št. Kn. š. 1. By se domýšlel. Alx. B. 8., 16. I domýšlévám se. Št. Kn. š. 150. — se co odkud. Co se dále z toho, co slyšíte, domyslíte. Št. Kn. š. — se čeho (odkud). Nevěděli čeho se d., ač mnozí hádali jedni tak a jiní jinak. Čr. D. se jednotlivých slov ze smyslu věty, ze souvislosti celé věty. Těsnop. 50. — s in- finit. Chtě zkaziti dobrú ženu, ješto by se nedomyslila toho k mysli připustiti. Št. Kn. š. 65.