Domyslný
Domyslný. Hlv. D. člověk = který se sice ve skutečnosti neobjevuje, ale jenž jest přece jádrem každého člověka zjevného, empirického. Dk. Aesth. 101. D. osobnosť. Ib. 461. D. naučení. Fr. Úkoly 31. Přece ale dvojí blud z výroku toho lidé nedo- myslní vyvodili. Sš. Sk. 128. D. má na tom dosti, neb z toho móž se sám domysliti. Št. Kn. š. Člověk nedomyslný. Sv. ruk. 59. Pakli jest kto dómyslnější. Št. Kn. š. 15. Cf. Dů- myslný.