Dopadnouti
Dopadnouti. Dopadá (tut.), dopádá (praes.). Místy na Mor. Brt. D. — abs. Váha tvoje d-dla (konec tvého šejdířství). Tyl. I. 101. — čeho. Noc když d-dla boje. Lpř. Sl. I. 264. Smích obnovil se, když Rokycana dopadaje slova zvolal. Pane dok- tore! Pal. Děj. III. 3. 92. Dopadna já jedné píšťalky, podal jsem ji příteli svému. Kom. L. 77. — kam. Zrychleni, jakým hmoty k zemi dopadají. Mj. 154. Mor na vás do- padej. Dch. Aby nulla nonia k 13. měřítku dopadla. Mj. 7. Koule šikmo dopadá na stěnu. ZČ. I. 260. Kaj jablíčko dopadně, tam se mila dostane. Sš. P. 437. — kde kdy jak. V prostoru vzduchoprázdném do- padá papír, dřevo, železo a j. touž dobou stejnou rychlostí k zemi. Nj. 64. Ten tam dobře d-dá (dobře se mu vede). Us. Vk. Tak to dopadá (vyhlíží) asi jako hůl. Us. Boř. Úroda dopadla špatně. Us. Paprsky kolmo dopadající; Čím strměji paprsky na plochu dopadají. ZČ. III. 35., 36. Paprsek dopadl v bodě o pod úhlem x. ZČ. Koule odráží se pod týmž úhlem, pod kterým do- padá. ZČ. I. 260. — komu. Řeč jim nedo- padá (nesrovnává se). Ehr. 40.