1. Dopiti
1. Dopiti, piji, il, it, ití; dopíjeti, el, en, ení; dopijívati, dopívati, vollends austrinken. Jg. — abs. Už dopil. Vz stran přísloví: Smrť. Č. Kdo dopívá, k zisku mu nebývá. Pk. — co: víno. V. Již ten sud piva dopili. Us. Kdo sklenice dopívá, věku nedožívá. Pk. — čeho. Dopil ostatku. Jg. S jinými rovné nedopije míry. L. — koho = vyrovnati se mu pitím, L.; docela opiti, vollends betrinken. — se čeho, pitím si způsobiti, durch Trinken sich zuziehen, Jg.: smrti, D., nemoci, Ros., pekla. V. — se čeho kde, z čeho. V moři smrti se dopil. Jg. Z konvic smělosti se dopil. Plk.