Dopomoci
Dopomoci, mohu, mohl, možen, možení; dopomáhati, dopomáhávati, helfen, verhelfen, behilflich sein. — čeho. Dopomáhajíc do- brého všelijakého a zlé přetrhujíc. 1532. Pr. — komu. Smělému štěstí dopomáhá. Jg. Tak mi pane Bože dopomoz (a nevinná muka syna jeho. L. ) Jg. — komu čeho. On lidem práva dopomáhal. V. Bůh mi toho dopo- máhej. V. D. komu vítězství. Kram. Toho mi dopomáhej pán Bůh. Jg. Dopomoz mi zraku mého. Troj. Práva někomu d. J. tr. Ně- komu práva a spravedlnosti na někom d. Reš., Rk. — k čemu čím: k zaplacení dluhu právem. Er. — jak (s čím, bez čeho). Bez všech průtahův komu d. 1532. Pr. Beze přijímání osob (bez protekce) spravedlnosti dopomá- hati. Ojíř. Dosvědčují, s jakou ochotností, prací a péčí dopomáhala. Pelc. Kron. — komu k čemu: k úřadu, k službě, ke cti, k bohactví. V., k právu, D., k spravedlnosti d. Br. Lidem k spravedlnosti dopomáhali. Pr. měst. — Pozn. Tedy jest vazba: „d. komu k čemu" zcela dobrá, ač ji někteří brusiči za špatnou mají a ji vazbou: „d. komu čeho" nahraditi chtějí. — se čeho na kom čím = úsilně žádati, fordern, verlangen. Jg. Do- pomáhati se má toho na něm právem. Pr. měst.