Dopomoci čemu, komu
Dopomoci čemu, komu. Smělosť síle dopomáhá. Tč. —komu čeho (kdy čím). D. komu čeho. Tov., Výb. I. 290. Rychtář povinovat jest jemu práva d. NB. Tč. Dod. 31., Půh. I 386. Že by chtěli Bedřichovi knězi Prahy d. Let. 117. Někomu králov- ství d. V. Zjednal jsem pacholky, ať by nám d-hli do Krumplova. Pč. 39. Tím skut- kem d-hl jim té jednoty. Bart. Dopomoz mi zraku mého. LPr., Výb. I. 195. Jehožto (čehož) mně dopomáhej Boh. M., Kol. 13. Chtíce dopomáhati té zrady Slivkoví. Bart. 257. 25. Křivdy jiným dopomáhajíce. Ib. 289. 22. D. někomu práva. Vl. zř. 44., Zř. F. I. C. XXIV. A ta radosť věč bude tráti, jiež nam Hospodin dopomáhej. Št. Kn. š. 28. Té radosti po biedě světa tohoto rač nám d.; Toho tobě rač d. Bóh otec. Hus II. 181.,III. 130. — komu k čemu: k trůnu, Šmb., ku království. Zř. F. I. B. VI. K tomu nám dopomáhej Bůh. Dch. K statečnosti dopomáhá milovať čistotu. Mor. Tč. Ne- hnevaj ta na majstra, když ťa prutom bije, k Bohu tebe (— tobě) dopomáhá, který věčně žije. Glč. I. 97. K dluhóm spravedli- vým mají židóm konšelé dopomáhati. List hrad. 1497. Tč. Ti jemu k koruně d-hali. Bart, 265. 8. — kde (čeho, co). V nebe- sích dopomoz lože. Sv. Mař. v. 329. Vrch- nosť povinna bude dluh přiznalý na člověku tom d. Bdž. 158. — komu čeho na kom. Mají jemu na něm práva d. Zř. F. I. C. XXXI. — aby. Fojt povinovat jest žalob- níkovi d., aby mu to bylo navráceno. NB. Tč. 111. — komu čemu. Já vám všeckému dopomožu. Mor. Brt. D.