Dopraviti
Dopraviti, na Mor. místy dopravati = dopravovati. Brt. D. 156. — koho (čeho): kněžstva. Dal. 110. Toho ny král nás do- praví (= až k tomu nás přivede), že nás životóv zbaví. Alx. V. 2358. Chtě jeden druhého d., aby se naň hospoda rozhněval. Št. Kn. 68. Když jeden chtě druhého od hospody hněvu d. Št. Kn. š 116. Cf. Listy filolog. 1885. 283. — co komu. Nechtěj jeden druhému lánie d. (připraviti, zjed- nati). Št. N. 68. 6. — se čeho. Z pokuty, jiež sme se d-li. S). Kn. š. 188. — co od- kud: z ciziny. Dch.