Až. I. Příslovce
Až. I. Příslovce, něm. bis. 1. O místě. Znamená místo, kde hnutí nějaké se končí n. končiti má a klade se s předložkami: do, k, na, po, pod, u, v, za, přes atd. Přišel až k městu. Us. Až p? krk ve vodě stál. Jg. Déšť nás až po kůži promočil. Všecku Asii až do Indie si podmanil. V. Vojsko přitáhlo až dvě míle od Athen. V. Až k vrchu. Rkk. Až po třetí vrch. Rkk. — 2. O čase. Znamená čas, kdež se jednání n. stav nějaký končí, též s předložkami: do, k, o, přes atd. Až do smrti. D. Až do poledne spáti. D. Až dotud. V. Přijdu až na druhý den. Ml. Až na sv. Až (vz Nikdy). Lb. Až do tohoto dne; až do té chvíle, hodiny. V. Až pod polední slunce. Rkk. Až na další rozkaz. Us. — Jg. II. Spojka. Složena z a že — až když,
quoad, donec, bis, omezuje děj hlavní tím,
že k době ukazuje, až do které děj hlavní
trvá. Pojí se a) s indikativem. Nepomine
pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.
Br. Do církve ho připustiti nechtěl, až prve
mezi jinými pokání činil. V. Kupec trži, až
strží. Kom. — Mkl. S. 80. — b) S kondi-
tionalem, bis. Buďte jim poddáni, až bych
zprávu dal císaři. Flaš. Vař, ažby změkl.
Byl. — V., D. — Zk. — Vz Konditional,
V.; Věta časová. — ,Až' ve větách účinkových
(vz Věta účinková) = tak že. Jí se staví
účinek hlavní věty za cil a vrch, až kam
hlavní děj dospěl. Zk. Ulekl se, až oněměl.
Háj. Zas tam prší, až tma, Lže, až se mu
od huby práší. T. Lekl jsem se, až se třesu.
D. — Až jest také moci ukazovací a stojí
v hlavních větách ukazujíc na vztažné spojky:
když, než, dříve než, prve než ve smyslu:
k té době právě. Dříve než jsme byli, až
(= už, schon) o nás péči měl. Jg. Než se
vypravili, až (= už) Němci vsi zapálili. Háj. —
(Zk.) Ale dříve, nežli Oniáš do Syrie přijel, až
(už) král Seleukus umřel. Plác. Než se po-
čalo jedno konati, až se jiné počalo s druhé
strany kaziti. Dekr. jedno, bratr. 1617. Pan
vladař byl na hradě pražském, a až (už) na
tom bylo, že do Vratislavě jeti měl. Břez.
Rožm. 163. (Č.). — Až, nevyznamenavá-li
tolik co: „tak že", a nemá-li se k skutečné
minulosti ukázati, pravidelně s časem
budoucím se pojí. Až budeš psáti, budu
čísti. Neopravuj, až vyslyšíš. Opilec slibuje,
ale polepší se, až se překuje. Loutenik hráti
nezačne, až dudy umlknou. — Až s časem
přítomným klade se jen ve všeobecných vý-
rocích z přezvědu činěných, kdež pak hlavní
věta obyčejně jest záporná. Zlému, až jest,
nevěříme. Podobně se to má i s „než" a
v záporných větách s „dokud, pokud". Týn,
208. Vz Až i.