Doptati
Doptati (se) čeho. Prosí práva věrného, kterak sě má d. té smrti tajné manžela svého. NB. Tč. 93. Pravíce, že téhož Buriana v zemi nenie a že jeho d. nemóž. Ib. 177. Kliment sv. Petra se doptal. Výb. I. 282. — se čeho kde. Pan dědiny, kdež se sirotků svých doptá, muž k nim sáhnouti. Zř. mor. 1604. Sedí na mej vlastnie otčizně, kteréž jsem se tu doptal po mém otci. NB. Té. 160. Tut se tebe nedoptají. Smil v. 1334. Tu se toho sv. dietěte d-li. Pass. 117. Málo kde kterého spisu ku prodeji se doptáš. Čr. Tehdy se v sněmě někteří doptávali. 1535. Na lesích má se doptáno býti, co můž těch lesů nejvýše a nejníže užiti v roce. Zř. mor. 1604. Kdeby nalezeni neb doptáni byli. Ib. —se čeho na koho, nač. Žádné odpovědi nemohl se d. na svou otázku. Bart. Pán jeho na něj se toho doptal. Zř. mor. 1604. — oč kde čím. Tu s ním dlouho mluvili o ty artikule, o kteréž byl doptáván v Praze i mučením. Bl. Aug. 40. — se o čem. Nemůžem se d. o novorozeném dí- těti. Brt. P. 188. — se čeho kdy. Tu po Mikulově smrti Filip doptav se Mikulových peněz i vypohonil je na Jindřicha. Půh. II: 405. — se čeho jak. List mi dali schovati, kteréhož jsem se doptal s pomocí svých přátel a s velikým nákladem a prací (= po- mocí a nákladem). NB. Té. 176. Otce jeho nemohl se d. jistotně. Bart. — že. D-li se, že ty penieze jiným rukojmiem jemu ru- čeny jsú. NB. Tč. 136.