Dopustiti
Dopustiti, il, štěn, ění; dopouštěti, ěl, ěn, ění; dopouštívati = nepřekaziti, dovoliti, nechati, zulassen, willfahren, gestatten, ge- währen, lassen. Jg. — abs. Jakž běh vo- janský dopouští. Troj. Pán Bůh dopustil. Jg. Když pán Bůh dopustí, i motyka spustí. Prov., Jg. Bôh dopúšťa, ale neopúšťa. Mt. S. Kromě své ženy nikde sě jinde nedopúštěj. Št. — co. Bůh to dopustil. D. Bůh dopustil smrť královskou bez dědicův. Zříz. Ferd., Pr. — koho k čemu. Odpověděl, že ho chce k tomu, což žádal, dopustiti. Troj. — co jak (čím, z čeho). Cožkoli Bůh dobrým otcovským úmyslem a ne z nemilosti do- pouští. Kram. — komu. Není mi dopuštěno (dovoleno). V., Zk. — komu čeho. Pročs mu toho dopustil ? Ros. Jeden druhému toho nedopustí. V. Bůh jemu toho d. neráčil. Háj. — Chč. 382. — s infinit. Dopustil (= do- volil) mu odejíti, přijeti. Us., Troj. K čemuž aby přijíti nedopustili. Kom. On sobě pravdy božího slova vydříti nedopouští. V. A ne- dopustil mu otec její vejíti. Br. — Koc, Br. Města sloupiti nedopustil. Flav. — něco na koho. Bůh to na mne dopustil. Vrat. Větší strana lidu domnívali se, že by to pán Bůh na Čechy pro jejich pýchu d. ráčil. Háj. Avšak dopustil hubenosť na život jejich. Žalm. 106. 15. Dopusť, Bože, na babici hřmění. Er. P. 165. — D., Flav., Br. — čeho. Nerad tvých žádostí dopouštím. Troj. — Jel. — komu jak velice. A též jim bylo dopuštěno v též míře. Troj. — čeho kam, v co. Zá- pisu v knihy městské d. nechtěli. Schön. — se, zmrhati se, sich mit einem Mann ver- gehen. Jg. Panna se dopustila (padła). Rk. — se čeho = spáchati něco, begehen. Jg.: zlého skutku, hanebnosti, hříchu, krádeže, vraždy, moci, pychu, výtržnosti, cizoložstva, V., chyby, provinění, smilstva, D., zrády. V. — se čeho proti komu, čím. Dopouštějí se proti Bohu zlých věcí. Br. Kdoby se proti tomu čeho dopustil. Er. D. se čeho čím. Alx. — se čeho kdy, kde: skutku nějakého v podnapilosti. J. tr. Ačkoliv v též věci ne- jednou se toho dopouštěti bude. V. — se s kým. S kým jsi se dopustila? (zmrhala?) Obor. Pan. — se čeho přes co. Dopouštěl se toho hříchu přes všecka napomínání. — aby. Dopouští se, aby mluvil. Br. A nedo- pustila mi, abych políbil synů svých. Br. Ne- dopustil mu Bůh, aby mi zlé učinil. Br. —