Dopustiti. — abs
Dopustiti. — abs. Má ten spolek, jestli- žeby dopuštěn byl, zdvižen býti. Vl. zř. 483 Bůh dopouští, ale neopouští. Sk., Dk. — co. Čo Bóh jednúc chce d., jistě ťa ne- mine. Glč. I. 137. — jak. Když se kto bez rozmysla d-stí čeho. Št. Kn. š. 56. — komu. Čas mi snad d-stí (dovolí). Us. Otpora ne vždy má každému dopuštěna býti. O. z D. Nemá stranám, aby se o to smlouvati směly, dopuštěno býti. Zř. F. I. A. XVIII. — komu čeho. D. světlu se strany přístupu. Mtc. 1. 63, 11. Toho jemu Jan d. nechce. NB. Tč. 172. On mi toho nedopúščel. Půh. II. 600. Toho d. ráčíme. Zř. F. I. A. II., Zř. vl. 26., Kol. 46. — (co komu) čím. Milostí naší královskú jim to dopúštíme, aby budúci opat velehradský žádných piv vařiti nedal. List hrad. 1545. Zbytečné jest to prosbami uprošovati, co již obecným právem jest do- puštěno. CJB. 417. — s infinit. To oni psáti d-li. NB. Tč. 268. Takoví zklamati se d štějí. Jel. Enc. m. 76. Pakli svú sprave- dlnost znáš, dopusť se pohnati. Vš. 70. Aby svrchupsaných měšťan tisknúti nedo- púštěli. List. hrad. 1469. Tč. Aby pán gruntů kverkům pavovati dopustil. NaR. o h. a k. — co nač. Něco na sebe d. Dch. Bůh dopustil tvRdý sen na Adama. Us. Brt. Ach můj Bože s vysosci, co's to na mne dopuscil? Sš. P. 85. Dopusf, Bože, dopusť na tu babu hřmění, by na ňu pršelo devět dní kamení. Sš. P. 662., 343. Dopustil naň nemoc. NB. Tč. 200. Kdežkoli nalezen bude, tu právo naň dopuštěno buď. Zř. mor. 1604. A jestližeby kto chtěl na ně proto sáhati, toho nemáme na ně dopúštěti. List 1479. Tč. — se kam proč čím. Kdo z opilstva sa dopuščá do jakého zlého, nech sám sebe (=sobě) neodpuščá previnění tého. Glč. I. 142. V něž (pokuty) by se kdo pro neřád neposlušenstvím d-stil. Sedl. Rychn. 4l. — čeho na koho. Nedopustil na sebe strachu. Brt. D. 207. — se kde. Kromě své ženy nikde sě jinde nedopúštěj. Št. N. 58. 19. — se čeho: pronevěry, Šmb., lesního pychu, SI. les., poklésku, KB. VL, nevděku k dárci všeho dobrého, Kos. Ol. I. 129., nemoudrosti, Dal. 171., cizoložstva, skutku tělesného. Št. Kn. š. 64., 96. (283). Výstupků vědomých se nedej mi dopouštěti žádných. Kom. Ať se nedopustí toho. Hr. ruk. 307. Můž po- hnán býti tolikrát, kolikrátž by se toho d-lo. Zř. mor. 1604. Hned ztratí svú pří, ktož se toho d-stil. O. z D. Kolikrátžby se kdo toho kdy d-stil; Pakliby se toho přes to kdožkoli d-stil. Zř. F. I. A. II, VIII. — koho k čemu. Nemám víc k odpoře do- puštěn býti. O z D. Stranu k přísaze d. CJB. 419. — se čeho proti komu- Jestli- žeby kdo čeho takového proti králi a zemi se d-stil. Zř. F. I. XXIV. — se s kým: s mužem. Št. Kn. š. 95. — se čeho na kom. Us. Pdl. — aby. Nechtěl d., aby to opatřili. NB. Tč. 262.