B
B souhláska původní. Vz Gb. H. ml. I. 303. li souhl. praslovanská. Vz ib. 310. V Zábř. mění se b v d: dřemeno, Brt. D. II. 129.; u Kojet. v/: brk — trk a ve v: honba — honva, ib. 47.; u Tišnova v m: rebník — rem- ník. Ib. 186. Také na Žďársku. Ib. 249. Tam také ve v. Bobrová — Vobrová. Ib. 249. V jihozáp. Čech. mění se v: p, m, v. Vz Dšk. Jihč. I. 22. Jeho změny na Zlínsku a
Kroměř. Vz v Brt, D. 1. 13., 16., II. 17. — B cizí 1. zůstává: bouda, bedna; 2. mění se a) ve v: barvíř, buvol, b) v p: fišpán, paleta, vz ib. 423. nn., panket, punt, Vel. Kal. 173., 149. B v chromeěském podřečí na Mor. Vz List. fil. 1894. 92. — B se přisouvá: botka, bacoun, oblízati, bahnice; se odsouvá ze sku- penin: bn, bt, bst. Vz Gb. H. ml. I. 421 a tyto skupiny. Přisouvá se na Žďár., Zábř., Kruml. (blízat), Brt. I). II. 129., 209., 249. Přisouvá a odsouvá se; v jihozáp. Cech. Vz Dšk. Jihč. I. 22. — í se psalo: b = bití; b =hrabij. Vz Gb. H. ml. I. 421. Jak V zní. Vz ib. 411. nu. b' v jihozáp. Čech. Vz. Dšk. Jihč. I. 22. Na Zlínsku a v Kroměř. ho není. Brt. D. I. 13., 16., II. 17.