-ba
-ba. Přípona jmen podstatných, před kterou se h v ž, ch v š, k v č mění, vz: h, ch, k. Zloba, orba, honba, svatba, družba, hanba, prosba, služba, D., Č., dlažba, hradba, hudba, chodba, kolba, sadba, choroba, chudoba, mdloba, siroba, útroba, věštba. Mkl. B. 215., 217. Před ni se kmenové samohlásky krátí:
sázeti -- sazba, šalba, vazba, lučba. Pk.
Vz: Tvořeni slov. — Od slov v -ba ukon-
čených tvořila se u starých jména přídavná
příponou ný (ne: -ní) : hudebný, prosebný. Šf.