Dosedati
Dosedati, al, ání; dosednouti, ul, utí; do- sísti (zastar. ), dosedu, dosedl, dení; dosedá- vati, sich vollends setzen, aufsitzen; ujíti se čeho, antreten. Jg. - abs. Sotva jsem dosedl. D. Ptáčník lapá vše, co dosedá. V. Zajíc dosedá (neutíká, ač hlasy myslivcův slyší). Šp. Ten trám nedosedl, jak náleží. Ros. Volen za biskupa, ale ještě nedosedl. Ros. — koho, čeho: koně. Troj. — kam (do čeho, na co). Železí mlýnské musí do hnízda v ky- přici. d. Vys. D. do sedla. Vrat. 69. D. na svá místa, na biskupství, na království, Háj., Br., D., na své dědictví, Th., na trůn, Us., na stolici knížecí, na úřad. Jg. — po kom. Po něm dosedl na knížectví. V. — v co: v dědictví. V., T. — komu na čem. Do- sedá mu na tom dukátu (má poslední sázku). Jg., Šm. — koho k čemu (zastr. = vyse- děti, ausbrüten). Slepice, jenž mě dosiesti miela k živosti. Tkadl.