Doskočiti
Doskočiti, il, en, ení; doskákati, doska-, kovati, doskakovávati = přestati skákati, aufhören zu springen; skokem dojíti, sprin- gend erreichen; dohoniti, einholen. Jg. — abs. Již doskákal (dokonal). Ros. Já tam sám doskočím (rychle doběhnu). Jg. Buchta doskočí co neviděť = dopeče se. Brt. — koho, čeho = dohoniti. D. utíkajících. L. — na koho čím = vpád učiniti, eindringen, zu- springen. Chvatem divokého vepře doskočil. Cyr. Na někoho řečmi vztekle d. Trip. Solf. Hurtem, úprkem na někoho d. Us. — na koho s kým. V tom naň prudce s koněm doskočil. Háj. — komu kam (do čeho, ke komu, nač). D. k sousedu, -na louku etc. Us. Doskoč mi do mlýna. — komu pro co. Doskoč mi pro peníze. — koho kde. Utíka- jících za lesem doskočil. L. — na koho odkud. S obou stran na nepřítele doskočili. Mus. — od čeho: od práce z dílny na okamžik. Us. — na čem. Já bych tam na jedné noze doskákal. Jg.