Dosloužiti
Dosloužiti. — abs. Už d-žil také = umřel. Us. Tkč. — komu. Že jest mistru svému doslúžil i nadslúžil (déle sloužil). NB. Tč. 288. Když mu d-žil, aby ho bez vůle jeho nedržel. Zř. mor. 1604. — jak: přes vyjednanou dobu. Us. Dch. — čeho, D. roku svého. V. — se čeho. Věčné radosti se do- slúžil. BO. Hřiechóv se kaje nebeského krá- lovstvie se doslúžil. Pass. mus. 413.