Dosť
Dosť m.: do-sti, z do-syti. Cf. Gb. Hl. 84.. 126., Bž. 33., 215., Neboť (m.: neboti. Ž. wit. 102. 4.), Mkl. Etym. 336. Dlouho až dosť. Dch. Možná d., že . .. Sá. — s adj. D. zámožný, malý. Us. Je d. divné, že . . . Št. Kn. š. 7. Literatura d. rozsáhlá. Ona je d. hezká. Dch. Jména d. slovutná. EZ. — s adv. Daří se mu d. bídně. Us. — čeho. Teď toho mám d.!; Toho člověka mám d. Us. Dch. — na čem. Nechej mého, měj na svém dosti. Dal. Chci na tom dosť míti, co mi páni za právo najdú. Tov. 38., Kn. drn. 129. Má na tvé milosti dosti. Ps. o zští. Aby měl na pániech d. vedlé zemského řádu. Ib. Každý mohl na jich súdu a nálezu d. jmieti. O. z D. Na prvém má sobě dosti. Pass. mus. 452. Syneček miloval podlé své libosti, dyž jste ho chytili, máte na tom dosti. Sš. P. 385. Na jeho přenie dosti ne- jmám, než což mi právo najde, na tom pře- stati chci; Na nálezu panském dosti jmám vedlé ortele a práva. NB. Tč. 8., 53. Na tom bychom oba dosti měla. Púh. I. 341. Na tom každý dosti míti musí. Vš. 1. Na tom tedy dosti buď. Štr. Na něčem dosti míti. Št. Kn. š. 4., 22., 25., 46., 179. Cf. Ht. Brs. 161 — k čemu. Dosti jest k spasení, když... Št. Kn. š. 36. — v čem. Měj sobě dosti u mléče koziem. BO. —Jí nebylo ani dost málo do smíchu. Sá. Že má d. pro nás masíčka. Sš. P. 433. Má dosť. Vz Opilý. Neby dosť od bližniech hoře. Alx. Nenie dosti kupcóm, aby jen na jedné kúpi hledali zisku; Dosti jměl diela; Ale v plně, jakž by dosti bylo, nedokály se. Št. Kn. š. 4., 32., 21. Panoval dosti na mále. Št. — D. uči- niti. Vz Dostučiniti.