DostačitiDostačiti, il, ení; dostačovati, dostačová- vati — dosti býti, zulangen, reichen, aus- reichen, hinreichen; dospěti, dostati se, kom- men, gelangen; rovnati se, gleich kommen. Jg. —
abs. Ten provaz nedostačí
. —
komu. Chléb nám dostačí. Us. —
čím: rozumem d. V. —
čím na co. Hnojem na role nemohl d. L. —
k čemu. To k věcem božím dostačí. V. K práci d. Plác
. —
kam kdy. Rád bych tam
k svátkům dostačil (se dostal). Ros. Budu-li moci k tomu času
do Olomouce do- stačiti. Žer. —
proti čemu. Nemohli proti němu d. V. —
jak
dlouho. Chléb
do no- vého roku nám nedostačí. Ros. — k
omu čím. Cicero Demosthenovi dostačí výmluvou (vý- mluvností). L. —
na co. Na to plátno do- stačí režná příze. Ml. —
kam proč. Pro zlosť cest nemohli jsme tak brzo d. Žer. —
s infint. Kdo dostačí vypověděti zprávy jeho. Bibl. —
komu čeho = odváděti, opa- třiti, verschaffen, hinlänglich liefern (1525). Aby lidé pánu poplatkův d. mohli. Mus.