Dostatečný. D
Dostatečný. D. důvod, Václ. VII., prů- vod. Nál. 214. Není-li d-ných peněz. Dch. Praví, že žaloba jest nedostatečna. NB. Tč. 280. A také toho času s mnohými nedo- statky psal jsem, jakož i podnes d-čen ne- jsem. 1512. Mus. 1883. 363. Aby měli co nedostatečnému v jeho potřebu uděliti. Št. Kn. š. 172. — komu. Nikdo není sám sobě d-čný. Exc. Tč. Mne nerozpáčíš, jsem sám sobě d-ěen (dokonale přesvědčen). Wtr. v Osv. 1884. — kde k čemu. To svědomí nenie d-čné v právě. NB. Tč. 59. To svědomí v tejto při ku právu nenie d-čné. Ib. 11., 264. — s infinit. Nikdo není d-čný bez druhého žíti; On sa stydí, když dluh vrátiť d-čný není. Glč. II. 36., 325.