Dostrčiti
Dostrčiti, il, en, ení; dostrkati; dostrk- nouti, nul n. kl, ut, utí; dostrkovati, dostr- kávati, dostrkovávati, vollends bis hin stossen; pohádati, pohnati, donutiti, antreiben, an- reizen. Jg. — co: kulku v ručnici nedo- strčenou d. Jg. Rád bych tento kámen tam dostrčil a nemohu. Ros. — co, komu: pe- níze. Us. — co koho (z čeho) kam: z hříchu v hřích. Kom. Dostrčili je k tomu. Br. — se. To se tam snadno dostrčí. Ros. — se čím, kde. To sviedomie (široké) béře v sie veliké hriechy, tak že nic sie rozumem a volí nedostrčí v člověku, jenž taký hřiech dopustí. Hus. dcer. 20.