Dostupovati. -— čeho
Dostupovati. -— čeho: nějaké výšky, Dch., ZČ., vrcholku slávy. Us. Pdl. Dostú- pim' všie škody. Alx. Anth. 3. v. 36. Kdy žalosť vrchu dostupuje, už se radosť ohla- šuje. Mudr. 197. Vz Brt. S. 3. v. 44. a. — kým kam. Dramatické uměni Aischylem k zenitu d-povalo. Lpř. Děj. I. 137. — kde kam. Petrarka ve svých zpěvech k největší dokonalosti básnické formy d-pil. Mour. Cv. kn. 16 — čeho, kam jak. Za rozmluvy na pahorek d-li. Osv. I. 271. Když už by slunce středu nebe kolem d-lo. Lpř. Sl. I. 39. — kdy odkud čeho. Čas, ve kterém obě desky z dálné vzdálenosti jiné určité dostoupí. ZČ. I. 249.