Dosvědčiti
Dosvědčiti, il, en, ení; dosvědčovati, do- svědčovávati, bezeugen, bestätigen. Jg. — — (komu) čeho. On mu toho dosvědčoval. Ros. Vz Dojistiti. Dosvědčil své mužné od- vahy. Ráj. — komu v čem. V tom ti do- svědčuji, darin gebe ich dir Recht. Tato vazba není doložena, lépe snad někdy: Ve všem vám přisvědčuji. Sych. V tom vám za pravdu dávám. Sych., Kram. — se koho do- svědčovati = za svědka bráti. Dosvědčuji se Boha, že... Berg. — se čeho čím: svým svědomím. Šm. — co čím: svědky. Žer. Záp. II. 104.