Dosvědčiti. — absDosvědčiti.
— abs. Ten člověk je do- svědčen.
Us
. — (čeho)
čím. D-čil toho svou ctí a věrou
. Osv. 1885. 419. Chciu toho listy d. Dal. 85. To jest zkušeností d-čeno. Us. Pdl. Svědky d. BO. Strany
d. komu v čem sr. také Brs. 2. v. 105.