Dotad
Dotad, dotud, dotavad, dotavád, dotudž. — D. = (o čase), až do toho času, tak dlouho, potud, bis dahin, bis zu jener Zeit, so lange. Až d. V. Dotud vlk nosí, až samého ponesou. Prov., Mus. Dotud vlk vláčí, až ho také po- vlekou. Us. Dotud se dčbánkem pro vodu chodí, až mu se ucho utrhne. Jg. Budeš ty d. štěkati, až na se vlka z lesa vyštěkáš. Mnoho dotud (ještě) vody uteče. Jg. Počkej aspoň d., až přijde. Jel. Dokavadž zlato viádnouti bude, dotavad obec v dobrém způsobu a pokoji stane. V. — Vz Věta časová. — D. (o místě) = až do toho místa, bis hieher, zu dieser . Stelle, zu diesem Orte. Až d. stavte. Us. Až d. v židovských knihách není. Ben.