Dotknouti
Dotknouti, dotknu, dotkni, dotkna (ouc), ul, ut, utí a (zastar. dotéci, dotýci, doteku a dotýči), dotkl, dotekl, (dotek, kši, kše), dotčen, dotčení; dotýkati, dotýkávati, doty- kovati. Dotče (zastav. = dotekl). D. (se) = lehce o něco zavaditi, leicht berühren, an- rühren; okusiti, berühren, kosten, schmecken; pomáhati, pracovati o něčem, behilflich dabei sein; sich befassen; krátce se zmíniti, erwähnen, bemerken; viniti, obžalovati, belangen, an- klagen; dorážeti, nahe treten, sticheln; treffen; táhnouti se, vztahovati se, angehen, betreffen, bekümmern; angrenzen, hraničiti. Jg. — co. Krátce tvé hospodářství dotýkám (o něm se zmiňuji). Lom. Dotkl se jej, šp. m.: dotkl se ho (gt. ). Říkáme: Dotkl se stolu, ne: dotkl se stůl. Kv. — (se) čeho. Chvála jeho oblakův by se dotýkala. V. Uši jim dolů visí, až země dotýkají. Pref. Jakž sě ten rytieř očí dotče. St. skl. Dotknu-li se jen roucha jeho, budu uzdravena. Br. Dotekl se úst mých. Br. Ruka boží se ho dotkla. Ničeho se ani nedotknouti. D. Když se nepřítel do- tekl země. Br. Dvojího toliko dotknu. Kom. Něčí cti se dotknouti. Dotkni hor. Kat. 1913. D. se neduživého miesta, Št. N. 308. — D. se něčeho (fühlen; okoušeti; pomáhati pra- covati). Jg. — Tebe se dotýče (= tobě při- náleží, k tobě se táhne, das geht dich an). Tu věci obecného dobrého všie země sie dotýčí. Arch. I. 46., V. Aby ten, jehož se dotýče a ježto rady potřebuje. V. O věc, kteráž se tebe nedotýče, nevaď se. Br. Co se mne dotýče, nemohu jinak mluviti. Br. Dotýká se tu hrdla. Co se dotýká prvního. Nedotýče se mne. V. Tebe se tu nic nedo- týká. Jg. Vsi se dotýkají (hraničí). Jeden kraj dotýká se druhého. Krom že z jedné strany Afriky dotýká. V. Čechy se dotýkají země Saské. Domové se sebe dotýkají. V. — Jel., L. — D. čeho = zmínku o něčem učiniti. Bart. IV. 4. — (se) čeho čím. D. se něčeho rukama, ' V., slovy (láti, dotí- rati), V., mečem (raniti). Jg. D. se někoho krví (býti příbuzným). Jg. Někoho příbuzností se d. Br. D. se něčeho prstem, Ros., řečí. Er. Nedotýkej se slovy cizí cti. Jd. D. se koho spisem. J. tr. Krátkými slovy se něčeho d. V. Nedávej se s ním v hanění, aniž ho čím dotýkej. Hlas. Otce haněním dotýkal. Jel. Některými slovy i tvé dotkl osoby. Solf. D. se řečí něčího srdce. Háj. — (koho) čím (viniti): zlodějstvím, Pr. měst., krádeží, ha- něním. Jel. Kdež Voleckého lotrem dotýkáš. Arch. I. 80. Bude-li kdo slovy dotýkati. Jir. dh. — (se) o čem. Něco krátce o tom dotknu. Byl. Poněvadž se o těch divech nic nedotýče. Br. Dotkneme tuto o ženách. Plk. O tom do- týká (praví). Plác. — V. — kde o čem. Ačkoliv v knihách o pobožnosti běžně se dotýká. V. Poněvadž se o těch divích ani v předcházející knize, ani od J. Flavia nic nedotýče. Br. O nichž při druhé ctnosti historie dotknuto. Koc. — na koho. Nařídil, aby na nevinné nedotýkal (nedorážel, nenaléhal, einem nahe treten). Schön., Jd. — koho na čem (čím). Bližního na cti dotýkal (slovy potupnými. Pr. měst. ). Syr. Koho na pocti- vosti, na dobré pověsti dotýkati. V. — Plk., Th., Jd. — koho kde: u soudu (= viniti). Šm. — (se) čeho kde: v řeči. V psaní do- týká dvou osob. Rok. V tom každý dotknouti může rozumu svého, byť i písmo nebylo (= může s rozumem se poraditi). L. Přímka dotýká se křivky v jednom bodu. Šp. — se čeho jak. Bez trestu mé cti se dotkl. Ml. Dopustil, aby mne bez viny před otcem mým dotýkal. V. — se koho čím proč (z čeho). Bůh dotýká se nás časnou bídou z nakloněné k nám otcovské vůle své. Kom. — se o koho. Co se dotýče o kněze Tobiáše. Let. — s adv. D. se čeho, koho krátce, sumovně, štiplavě, nenáležitě, V., hanlivě.