Dotříti
Dotříti, -tru, tři, tra (ouc), třel, en, ení; dotírati, dotírávati = zdrobiti, vollends zer- reiben; dorážeti, losgehen, anfallen, andrin- gen; vpadnouti, eindringen; doléhati na koho, mit Worten zusetzen, sticheln; naléhati, auf etwas dringen. Jg. — co: křen, barvu. Ros. — ke komu. Zvíře dotřelo (přišlo) blízko k němu. Cyr. — se ke komu. Troj. — na co, na koho, čím, s čím. D. na někoho modlitbami, Kom., jízlivými slovy, Sych., s vojskem, mečem. Pláč. Prudce naň dotírá. Kom. D. na nepřítele. Br. Na čerta by dotřel (dorazil. O opovážlivě smělých). Pk. Jezdec na pěšího doráží. Ml. S nimi na nepřítele dotřel. V. Na odpověď dotírati, Kom., na hříchy (žehrati, láti). Jg. — komu = tüchtig zusetzen, dojati dobře do živého. L. — komu čím: slovy == domlouvati. Ros. — proti komu. Proti nepřátelům udatně do- tírá. Peyt. — koho = dohubiti, Jg., dobiti. L. — se na koho: na nepřítele. Zlob. — se čeho, náležitě vytříti, rein reiben, scheuern; třením dosíci, sich hinzudrängen, mit Gewalt erlangen. Jg. D. se úřadu, se očí (tak že konečně vidíš), stolu (tak že je konečně čist). Us., D. D. se voza, Alx., se knížete (ke knížeti). Sych. — se čeho kudy. Po křivých cestách úřadu se dotřel. — se kam, dotlačiti se, wohin dringen, Jg.: do pokoje, do spolku. Us.