DoufatiDoufati, doufávati = nadíti se, hoffen. Doufati jest časoslovo trvací, ačkoliv je slo- ženo s předložkou do: do-ufati. č. — Dou- fatiť já velím, zoufati hájím. Kom. —
v koho: v Boha, D., v svou sílu, Kom., v hojnou sklizeň. Ml. V Boha doufej a sám foukej. Pk. — Troj., V., Br. —
v kom. Doufajíce
v Bohu. List Žiž. V němž jsme doufali. Br. V tobě doufám. Br. V stínu křídel tvých doufám. Br. —
komu,
čemu. Doufám pánu Bohu, Kom., něčí přízni,
Troj.
, sobě, Šm.
, své síle
, Jel., své smělosti. Troj. Nemůže jim doufati. Št. Doufaje tomu, že mě kostel (církev) opraví. St. Páni doufajíce jich modlitbám kladou... Chč. 380. —
do čeho. Do boží milosti d. St., Dal. —
co od koho. OdBoha samého d. V. —
na čem. Na své síle příliš mnoho doufal. K. M. z Jg. —
čeho: lepších časův. Sv. Protož doufajme pomoci boží. Št. N. 190. —
na co. Doufal na uzdravení,
lépe: uzdravení (gt
. )
ne
bo: že se uzdraví. Š. a Z. —
s inft. Doufají něco nového na- jíti, Br
., uslyšeti. Kom. —
že s fut. Doufám, že to uděláš. Kos.