Dovážiti
Dovážiti, il, en, ení; dovažovati, dováží- vati, dovažovávati, vollends abwägen, aus- schöpfen; spravedlivou váhu dáti, volles Ge- wicht geben; všecko nasaditi, alles Uibrige daran wagen; svou váhu míti, voll wiegen. Jg. — abs. Krade, kdo nedovažuje. Jg. Umí hezky dovažovati (píti). Ros. Ten dukát do- važuje (má náležitou váhu). Ros. — co: vlnu; vodu. — co z čeho. Dovážili vodu ze stud- nice. — čeho (= všecko nasaditi). Kdo již tak mnoho odvážil, dovaž i ostatku. L. Do- vážil dveří (vypáčil). L. — koho (= býti komu rovným, ihm gleich kommen). Virgil zajisté dovažuje Homera, L. — se čeho (do- jíti váhy čeho). Dovážil se zlata (nescházelo mu. ). L.