Dověděti
Dověděti. — abs. Co pak si te meslíš, že te seš doví (kdo ví) co ? Def te seš jako já chudobnéch rodičo. Sš. P. 256. — se co. Já se všecko dovím. Sš. P. 325. — se čeho. A dovědúc se toho i žaloval jest na tu ženu. NB. Tč. 233. Kdo mluví, co ví, svých vad se doví. Č. M. 73. — na kom. Když pak na něm nemohli se nic d. Krou. hrad. 355. — se odkud. Co chceš zvěděť o některém, z domácích se dovíš. Us. Tč. D. se čeho od někoho (náhodou něco doslechnouti; do- zvěděti něco = svým bádáním seznati: Ostrav. Tč.). Až já sě od svého pána dovím, kterak . . NB. Tč. 152. — se o čem. Zlý pohan se o něm dověděl. Sš. P. 1. Ja sa o všetkom doviem. Kyt. 1876. 19. — se čeho jak: po trubách (od jiných, nepřímo). Us. Rjšk.