Dověřiti
Dověřiti. — abs. Nedověřiec, že jest Buoh velmi milosrdný. Št. Kn. š. 30. — komu čeho, auf Jem. vertrauen. Václ. XXVIII. A já sem jemu toho ještě nedo- věru, šel sem s ním k. p. Havlovi. NB. Tč. 43. Pakli se mi toho d. nemůže. Bl. Živ. Aug. 14. Lidé dověřie svých duší malému dřevu. BO. — komu v čem. J. tr. — se komu o čem. Že by.se chtěli netoliko o statek ale i o česť i o hrdlo své jakožto. pánu svému i těm pánům d. Bart. 278. 38;?