Dovésti
Dovésti, dovedu, veď, veda (ouc), vedl, (doved, dši, dše), en, ení; dovoditi, il, ěn, ení n. zen, zení; dováděti, ěl, ěn, ění; do- vozovati, dovodovati, dovádívati, dovozová- vati. Dovésti ve smyslu „s to býti" nemá žádného vyvíjejícího tvaru, neb dováděti má již jiný smysl. Tn. D. = vésti až na místo, bis hin führen, geleiten, bringen; dokázati, způsobiti, ve skutek uvésti, ausrichten, ins Werk setzen, zu Stande bringen, treffen; vymoci, vyjednati, erlangen; ku konci při- vésti, zu Ende bringen; dolíčiti, darthun, beweisen. Jg. — co. To dovede každý blázen. Us. Život svůj d. (dokončiti). Kom. Co ne- muž ďábel dovésti, to baba vše hledí svésti. Prov. Tvoji předkové znamenité věci dovo- zovali (konali). Lom. Dovozovali nejprac- nější ctnosti. Cyr. On to takto dovozoval (dokazoval). Jg. Dovoditi posuňky, způsoby lidí (činiti). Plk. — co v co: v skutek. Novot. By ji dovedla v to zbožie. Kat. 1112. — čeho = učiniti, dokázati, spáchati, begehen, thun, anstellen, anrichten, stiften. Jg. Slav- ného skutku d. V. Všelijakého rekovství do- vozoval. Ros. Téhož dovoditi (dokázati, do- líčiti) chce. Br. — V., Háj., J. tr., Zk., Flav., Solf. — (co) komu. D. sobě (= dostati). V. Něco příteli. Us. — čeho komu. Mnoho zakusil, prve než sobě toho dovedl, aby mu Židé poddáni byli. Rozml. A byť platilo do- voditi takového milosrdenství dušem. Chč. 637. — čeho čím: opakováním. Kom. Ně- čeho hodnověrnými svědky d., skutkem. V. Netřeba toho slovy dovoditi. V. Tímto prů- vodem toho dovedl. Jg. D. něčeho slovy písma svatého, Pass., rozumem i řečí, roz- umným důvodem, životem. Troj. D. něčeho tuhými důvody. Aesop. D. právem = dokázati před soudem. (Jir. ) — koho kam (do čeho, na co). Doveď ho na náměstí. Ros. D. právo na vrch. V., Th., Zříz. — Vš. D. koho do Berouna, Ros., do stanů. Troj. — Zk. — na koho. Dovedli naň, že zlý byl. Výb., Br. Kdo na koho vede (doličuje) a nedovede, kárán bude. L. — koho, co k čemu: válku ke konci. Us. K cíli a konci něco d. V. K místu a konci něco d. V. Koho k blaho- slavenství. Troj. — Št. N. 307. — čeho na kom. Na něm ničehož nedovedeš. Us. — při kom. Dovésti nic při něm nemohu. Kom., Krm. — co na koho čím. D. na někoho něco dobrým svědomím (= svědectvím), Arch. I. 61., listem. Půh. I. 135. Chci na ni dskami d. Půh. I. 169. — čeho na koho. Kdyby toho naň dovedl (dokázal). Zlob. Dovoditi čeho na koho. V. — koho za co. Kdožby za falešného svědka byl doveden (komu by to bylo dokázáno). Pr. hor. — čeho jak. Někdo svádí přátely, aby pod tím svého dovedl. Mus. — co z čeho. Co jsme my sami z sebe dovésti mohli? Novot. — čeho kdy. Po skonání toho života dovede jej blaženého života. Št. Začal jsi rozepři, které za živo- bytí svého sotva dovedeš (= ku konci při- vedeš). Ros. - proti komu. Kázal Krista a do- vozoval proti židům, že jest syn boží. V. — že, aby. Dovedl toho, že mu to učinili. Us. Dovedu toho, aby se má sláva rozšířila. Háj.