Dovléci
Dovléci, -vleku, vlekl, čen, čení, vz Vléci; dovléknouti (dovlíknouti), nul a kl, ut, utí; dovlékati (dovlíkati), dovláčeti, dovlačovati = vléci až někam, bis hin schleppen; zu Ende eggen; se = bídně kam dojíti, sich wohin schleppen; sich durch Herumtreiben zuziehen. Jg. — co. Již to tam nějak dovlec. Ros. — co čím: pole novými branami do- vláčel. — čeho: záhonu. Jg. — se čeho: neduhu, škody. Jg. — se kam: z lesa do vesnice, k zahradě atd. — Vz Dotáhnouti.