Dovoliti
Dovoliti, il, en, ení; dovolovati = na vůli dáti, dopustiti, erlauben, zulassen, gestatten; připustiti, za pravdu dáti, einräumen, zu- gestehen; svoliti, einwilligen; na čas pro- pustiti, beurlauben. Jg. — abs. Dovoleno jest, není. V. Dovoleno míti. V. Dovolte, ať dopovím. Sych. — co. Dovolí-li to zdraví mé. Us. — co komu. Dovoluji ti to pod (za) tou výmínkou. D. — Ros. D. si něco. Us. Mnoho si d. Dětem mnoho d. Nt. — čeho. V, Br., J. tr. — čeho komu: Dovolil manželce své toho, aby... V., Br. — k čemu: k příměří (svoliti). Tur. Kron. — V., J. tr. — čemu. Tomu vyzvání d. nechtějí. Trip. — Ros. — se ke komu, vyžádati se, Erlaubniss nehmen. Dovolil se na týden k rodičům. — si co proti komu. Nt. — s inft. Dovoluji vám jíti na lusky. — aby. Dovolil mi toho, abych tak činil. Svěd.