Dovršiti
Dovršiti. — co (komu). To nám naši bídu d-šilo. Ler. Jestli v máji neprší, červen to d-ší; Když na sedm bratří (10/7.) prší, sedm neděl déšť dovrší. Pran. Tč. — co čím. V třídě osmé, cokoli v ročnicích dřev- nějších toliko nastíněno býti mohlo, plnými barvami budiž d-šeno. KB. VI. — se. Vlna se dovršuje (svého vrcholu dochází). Lpř. Sl. — co kde. Své vychování u někoho d. Šml. I. 53. Vz D. co čím. — o čem. O tom vyznávání veškerého jazyka dovršuje také apoštol. Sš. II. 167.