Dožer
Dožer, u, m., ve Slez. a laš. dožir = do- žera. Šd. Dožera = věc dožírající. Vz Dožer. Ne- stojí to za tu d-ru (zlosť); Je s tím veliká d. (oštara); To je d. člověk (ein Plagegeist); Dělá mi to na dožeru (na dožir, na schvál). Mor. Brt. D. 207. Nemyslil sem, že budu měť s ním takú d-ru; Bez d-ry ani do neba nepřiňděš. Ostrav. Tč.