Dožiti
Dožiti, dožívati. — abs. Už dožil = umřel. Us. — co. Dožila svou muku. Nrd. — čeho. Nedožije tej hoci. Sl. ps. 155; Šedin dožil a starých zvyků neodložil. Č. M. 223. Ne- pořádnému člověku nelze d. šťastného věku. Ib. 277. Prostě-li žiješ, sta let dožiješ. Ib. 294. — jak dlouho. Jak chceš d. do sta- rosti, daj starému uctivosť. Glč. II. 107. — se čeho kdy. Básnictví římské za Augusta zlatého věku svého se d-lo. Tč. Laok. 61. — jak. Dožijme v blahých zpomínkách. Hrts.