Dožíti, dožati, dožnu
Dožíti, dožati, dožnu, -žal, at, etí, vz Žíti; do- žínati, dožínávati, dožinovati, vollends ernten, mähen, schneiden. Jg. — abs. Již jsme do- žali; již dožínáme; brzo dožneme. Tys dožal = dodělal. Us. Pole dožaté. — co. Již pole dožali. — čeho: již pole, polí dožínáme. — se čeho: zpropitného. — čím až kam: Do večera pole ostrými srpy až do polo- vice, až ke strouze za 5 zl. dožali. Us. Doživiti, il, en, ení; doživovati = do- chovati, bis wohin nähren, unterhalten. — koho čemu: smrti. D. — do čeho: do smrti. — se čeho. Jiní velmi pracně se no- vého (obilí, chleba) doživí. V. — koho z čeho. Doživil ho z jeho služného. Doživná, é, f., Lebensunterhalt bis zum Tode, lebenslängliche Rente. Rk. Doživotí, n., držení čeho do smrti, lebens- länglicher Besitz, Recht dazu, Leibgut. L. Na d. = lebenslänglich. Sm.