Drab
Drab, i, drábka, y, f., veliká vozová řeb- řina, eine grosse Wagenleiter. L. Dráb, a, drábek, bka, drábík, a, m. D. = pěší vojak, voják vůbec, k ochraně vlasti n. hradu ustanovený (často v opovrženém smyslu slova užíváno). Jg., V., Br. Fuss-, Kriegsknecht, Kriegsmann, Schlosswächter, Landsknecht. Jg. — Kníže Antonius vytáhl z města se svými dráby. Flav. Vymustrovaný d. neb voják. V. Demosthenes jsa tak ne- statečný dráb jak moudrý řečník. Jel. — D. = lehký člověk, ein leichtsinniger Mensch, Lom.; posel, sluha při kanceláři, Amts-, Gerichtsdiener, Us.; chlap neohrabaný, ein plumper, ungeschickter Mensch, L.; běhoun, Landstreicher, L.; v šachách = píšek, der Bauer; d. přímo chodí a z boku kůle. Jg. D. = zbujník. Bož. Něm. — Vz Gl. 39.