Dráti
Dráti, deru, déřeš (dříve také: dýřeš; v obec. mluvě: dereš), déře, déřeme, déřete, derou; deř, deřte; dera (ouc), dral, drán, dráni. Tedy r před sponou e se měkčilo v ř: peru, péřeš. Nyní v obec. mluvě již jen: deru, dereš. Brt. schvaluje řeč obecnou a Prk. praví, že neprávem se i měkčí i dlouží, cf. ženeš; proč se nedlouží též déru, béru, dérou, bérou? — Drávati. D. = rukama, prsty, nehty, drápati, mit den Händen, Fingern, Nägeln reissen, zerreissen, zerren; durch den Gebrauch reissen; bíti, schlagen, prü- geln; loupiti, rauben, plündern. Jg. — abs. Liška dere (loupí). D. — co: peří (schleissen; v již. Čech.: odrhať, Kts., na vých. Mor. drhnouť. Brt. ), louč, schleissen; sukni, šaty, obuv (trhati), lýka, schälen, lid (dříti), lišky (dáviti se). Jg. Vepř hladný dere vor a kvičí. L. Jakoby peří dral (o věci snadné se říká). Ros. — komu co z čeho: vlasy z hlavy si d. Dal. D. někomu peníze z hrsti. Svěd., Solf., Jd. — co čím: líce nehty. Háj., Pass. — co komu: šaty (= nutiti, tahati ho k něčemu). Nevelmi dal na sobě dráti šatů (se nutkati, aby zůstal). Br. — co na kom, kde: šaty. Us. Nedal na sobě dráti šatů (se nutiti, aby zůstal). Kom. — se, reis- sen, trhati se, děravěti; bíti se, sich zanken, raufen; tisknouti se, tlačiti se, sich drängen. Jg. Šaty se derou (trhají). Když se lýka derou, tu na ně i s dětmi. Prov. Derou se, jako dva koti (perou se). Jg. Víno se dere ven (tlačí se ven). Kam se dereš? Ros. — se s kým (práti se). Solf. — se s kým oč, táhati se oč, sich um etwas raufen, reissen, Jg.: o zboží. Jg., Jd. S nimi se o mošny draly. Jir. dh. Oč se tam derou ? Us. — se komu kam. Cos mu do srdce se dralo. Hlas. — se kudy kam. Dere se po skalách k němu. Har., Jd. D. se přes příkopy. " Plk. Úsilno sě drúce k siemu chlumku. Rkk. 50. Dráti se houštím. Er. Kyt. 88. — co kdy. Draly peří každého večera, ob den. — co jak. Dral ho bez milosrdenství (dřel ho).