Drbati
Drbati, drbám a drbu, drbej, drbaje al, án, ání; drbnouti, bnul a bl, ut, utí, drbávati. D. od dr (dráti), b se vsulo. Šf. 1). = po vrchu šoustati, tříti, kratzen, reiben, jucken, krabbeln; bíti, tüchtig prügeln, ledern, šiditi, peskovati, haněti, kampeln, hecheln, striegeln, pelzen, waschen; chlastati, saufen. Jg. — abs. Kde tě nesvrbí, nedrbej, abys příčesů neudělal. Prov. Kde tě nesvrbí, ne- drbej a psem, když chce spáti, za ocas ne- trhej. Jg. — koho, co. Drbá ho to zle (za- traceně). Us. Osel osla drbe (když si dva pochlebují). Jg. Co jest pak účinnějšího, než když se vespolek mezkové drbají (hloupý hloupého chválí). Jel. Drbnouti koho (bíti, kyjem pohladiti). Us., Kom. Ty každého drbeš, a tebe všichni (= česati, šiditi, haněti). Prov. Vz Kleveta, Pomlouvač. Č., Lb. Holič lazebníka drbe, čert ďábla škube. Prov. Ten ho drbl (ten mu jednu ťal, ten mu dal). Us. Ti drbají ležák (chlastají). Us. — co, koho, se čím. Někoho řečí drbnouti (pohaněti). Solf. Hanec vším drbe a zmítá. Kom. Uši pravdou d. Reš. Žíní se drbáme (třeme). Kom. Vzal třepinu a se jí drbal. Br. — se = škrábati se, sich kratzen, schaben, reiben. Jg. Svině se drbají. Us. Nyní se pozdě drbe (pyká). Us. Drbá (drbe) se, ano ho nesvrbí (= brání se, an ho nikdo nedotekl). Jg. Vz stran přísloví: a) Výmluva, b) Trampoty.
Č. — se s kým. Drb se kůň s koněm, vůl
s volem a svině se sviní. Pk. — koho jak. S posměchem jich drbl. Bl. Drbal psu kůži proti srsti. Us. — se o co: o zeď. Us. — co s čeho: nečistotu s těla d. V. — se do koho. Zdrbl se do ní (zbouchl, zamilo- val, verliebte sich). Us. — se kde (za čím, po čem, v čem). D. se za ušima (pykati). Solf. D. se v hlavě. Er. P. 74. Já sám se v tom psaní hyzdím a drbi. Jel. Drbal se po celém těle. Us. — že, aby. Drbal se, že ho to svrbělo, aby svrbění na čas umírnil. Us. —